Apoštolské vyznání víry

Návrat do 1. století, k původnímu vyznání víry


„Věřím v Boha Otce, všemohoucí, stvořitele nebe a země,
a v Ježíše Krista, Syna Jeho jediného, Pána našeho,
který se zrodil z Ducha svatého a z Marie panny, za Pontského Piláta, byl ukřižován a pohřben, sestoupil do pekla, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštěni hříchů, vzkříšení těla a život věčný“

 

Vyznání víry je prohlášení principů nebo víry. V době ranného křesťanství, mladá církev vydala toto jasné prohlášení, které vystihuje základní víru, původní vyznání, které zachovalo základ apoštolské víry a jako takové je uznáváno za velice důležitý dokument. Po tomto vyznání víry, následovalo několik dalších vyznání a na těchto je vidět, jak původní vyznání víry bylo církví vědomě měněno. Apoštol Pavel předpovídal, že k tomu dojde:

„Nebo přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2.Timoteovi 4,3).

Nyní se podíváme na jednotlivá prohlášení.

„Věřím v Boha Otce, všemohoucího, stvořitele nebe i země“
Toto nám říká, že apoštolové a začínající církev, věřili v div stvoření, popsaný v počátečních kapitolách Mojžíšových. Víra ve stvoření je absolutním základem křesťanské víry. Vypustíme-li stvoření, ztrácíme důvod bytí pro vše, co vidíme kolem sebe. Vypustíme-li stvoření, potom také neuznáváme Stvořitele, který má kontrolu a řídí vše, co vytvořil.

Pán Ježíš věřil ve stvoření a my těžko můžeme říci, že jsme jeho následovníci, když nevěříme jeho učení: „Od počátku stvoření, Bůh učinil člověka jako muže a ženu, proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce“ (Marek 10,6-7). Pán Ježíš jasně prohlásil: „Bůh učinil člověka“ a pokračuje, že tato skutečnost musí ovlivnit, jakým způsobem žijeme. A znovu „S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku Božího stvoření až do dneška a nikdy nebude“ (Marek 13,19).

My věříme, že Bůh stvořil vše a že tak činil ze zcela určitého důvodu – že „Celá země bude naplněna Hospodinovou slávou“ (4.Mojžíšova 14,21, Abakuk 2,14). Věříme, že Bůh je jedna nejvyšší bytost, „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou“ (5.Mojžíšova 6,4-5) a verš a Nového zákona „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš...“ (1.Timoteovi 2,5).

Přestože Bůh, je tak všemocný, věříme, že opravdoví následovníci Ježíše mají privilegium, aby se mohli modlit k Bohu a říci mu „Otče nás“ (Matouš 6,9) – „A nikomu na zemi nedávejte jméno ,Otec‘, jediný je váš Otec, ten nebeský“ (Matouš 23,9).

 

„a v Ježíše Krista, Syna Jeho jediného, Pána našeho“
Jméno Ježíš znamená spasitel. Anděl, který se zjevil ve snu Josefovi, řekl, aby dítě, které se Marii narodí pojmenoval Ježíš a řekl mu proč. „neboť' on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ Matouš 1v21. To ale neznamená, že spasí všechno lidstvo, nýbrž pouze „jeho lid“ a říká, že zachrání svůj lid „z jeho hříchů“. Hřích je akt neposlušnosti Božích příkazů.

Kristus je titul a znamená „Pomazaný Páně“ Mesiáš ve Starém zákoně. Když říkáme, že věříme v Ježíše Krista, říkáme vlastně, že Ježíš je Kristus nebo Mesiáš slíbený Izraeli – jak apoštol Petr řekl Židům: „At' tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem“ (Skutky 2,36). Slovo „Pán“ zde míní „svrchovanou autoritu“. Tedy Petr říká, že Bůh udělil Ježíši všechnu moc (viz Židům 2,8). Když říkáme Ježíš je náš Pán, podřizujeme se jeho autoritě.

V jistém smyslu jsme všichni Boží děti, poněvadž Bůh stvořil všechno, ale slova v Janovi 3,18 mají velice speciální mínění – „Jednorozený Syn Boží“ zdůrazňují Ježíšovu výjimečnost.

„který se zrodil z Ducha svatého a z Marie panny“
Králi Davidovi, jednomu z největších králů Izraelských, bylo řečeno „...dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna a upevním jeho království“ a „Já mu budu Otcem a on mi bude Synem“ (2.Samuelova 7,12-16). Mesiáš bude synem Davidovým a Synem Božím. Maria byla z rodu Davidova a tím i Ježíš. Proto můžeme říci „...Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lukáš 1,32). V Izajášové proroctví čteme: „Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ (Izajáš 7,14). Toto proroctví se naplnilo narozením Pána Ježíše. Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť' nežiji s mužem?“ Anděl ji odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní, proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“ (Lukáš 1,34-35).

Ježíš byl tedy narozen z panny Marie jako výsledek působení Boží moci neboli Ducha svatého.

Aby Ježíš mohl spasit jeho lidi z jejich hříchů, bylo nezbytné, aby byl člověk, tak jako ti, kteří v něho. „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla...“ (Židům 2,14).

 

„za Pontia Piláta byl ukřižován a pohřben“
Je to popsáno v Lukáši kapitola 23: „Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. Vznesli proti němu žalobu: Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše (Krista) krále“ – toto byla pouze poloviční pravda (viz Matouš 17,24-27). Nepopíral, že je král Židů – to ale nezajímalo Piláta poněvadž Ježíš si nepřisvojoval autoritu římského císaře Pilát řekl: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám“. A chtěl ho propustit, ale dav byl proti tomu a tak se Pilát podvolil zástupu.

Zavedli ho na místo zvané Golgota, kde ho ukřižovali, Pilát nad něho dal nápis „Král Židů“. Tu nastala po celé zemi tma ... chrámová opona se roztrhla vpůli. To nebylo obyčejné ukřižování – římský setník a ostatní lidé nikdy neviděli něco podobného. Vojáci, aby byli jisti, že Ježíš je mrtev, mu probodli kopím bok a muž jménem Josef jej pochoval.

Nikdo z přítomných svědků, neměl pochybnosti, že Ježíš byl ukřižován, že zemřel a byl pohřben. Představení židů byli spokojeni, že Ježíš byl odstraněn.

„sestoupil do pekla, třetího dne vstal z mrtvých“
„Peklo“ doslovně znamená „zakryté místo“ neboli hrob. Toto slovo bylo přeloženo jako slovo „hrob“ (1.Kralovská 2,6,9), nebo jako slovo podsvětí, říše smrti, propasti podsvětí, brány pekel v Novém zákoně (Zjevení 1,18 – všimni si dodatek v Bibli, dole poznámka K-peklo).

Ženy, které přišly s Ježíšem Galileje, přišly ke hrobu, aby Ježíšovo tělo pomazaly vonnými mastmi: „Nalezly však kámen od hrobu odvalen. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašli“ (Lukáš 24,1-3). Dva andělé k nim takto hovořili: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát“ (Lukáš 24,5-7).

Než odešel do nebe, po čtyřicet dní se zjevoval lidem „... ukázal se Petrovi (Kéfovi) potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou...“ (1.Korintskm 15,4-6). Bylo řečeno, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je jedním z nejlépe potvrzeních faktů v historii.

Bylo to prorokováno ve Starém zákoně (Žalm 16,10), a potvrzeno v Novém zákoně „Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach“ (Skutky 13,37).

„Vstoupil do nebe a sedí po pravici Otce“
Po vzkříšení jeho apoštolové doufali, že Ježíš vysvobodí Židy z područí Římanů, kteří okupovali jejich zemi v té době a obnoví království pro Izrael. Neuvědomili si, že evangelium musí být kázáno všem národům, než k tomu může dojít. Ježíš k nim mluvil o jejich úkolu. „Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel“ (Skutky 1,9). Ježíš byl vzat do nebe! Ale zůstane trvale v nebi? Nezůstane. Andělé slíbili, že přijde zpět (verš 11). Nyní je v nebi, sedí po pravici Boží (Skutky 2,33), ale ne navždy.

Apoštol Petr ve Skutcích 2 verš 33, užívá slov Žalmu 110,1 „Řekl Pán Hospodin mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy“ Tedy Ježíš nebude v nebi provždy ale „dokud...“.

Žalm 110 Verš 2: „...Panuj uprostřed svých nepřátel“ všimni si, bude panovat nikoliv z nebe, ale uprostřed nepřátel.

Verš 3: „Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš!“ Ježíš se vrátí na zemi s velikou mocí a jeho lid bude poslušný.

Verš 5 „Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále“. Pán Ježíš se nevrátí jako pokorný a slabý, ale jako Kristus, král Židů a všech národů světa s mocí a autoritou. Toto nás vede do dalšího prohlášení.

 

„a odtud přijde, aby soudil živé i mrtvé“
Když jeho apoštolové sledovali, jak Ježíš byl vzat do nebe, viděli dva anděly, kteří jim řekli: „Muži z Galileje, co to stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet“. Proč přijde zpět?

Aby „obnovil království pro Izrael“ (Skutky 1,6-7). Musíme si připomenout co řekl anděl Marii při Ježíšově narození „...Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým (Izrael) a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1,32-33). Návrat Židů do Izraele, v posledních letech, je známkou toho, že jeho návrat je velice blízko.

Vyznání víry apoštolů dále říká, že Ježíš bude soudit živé i mrtvé. Bible nám to potvrzuje: „Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království!“ (2.Timoteovi 4,1).

„Vždyť' se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém život, ať' dobré či zlé“ (2.Korintským 5,10). Bible nám neříká, že všichni budou žít navždy, ale pouze ti, kteří se snažili zalíbit Bohu a být poslušni Božích příkazů.

„Věřím v Ducha svatého“
O Duchu svatém se hovoří přímo pouze dvakrát ve Starém zákoně (Žalm 51,13 a Izajáš 63,10). Nový zákon ovšem potvrzuje, že Duch svatý působil i v době Starého zákona např. „Bratři, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi...“ (Skutky 1,16). Víme, že Duch svatý je síla Boží, používaná pro uskutečnění Božího plánu pro svět. Byl dán prorokům Starého zákona, aby mohli tlumočit Boží poselství Jeho lidu.

Po odchodu Ježíšovi, apoštolové byli naplněni Duchem svatým a byli schopni kázat evangelium cizími jazyky (Skutky 2,1-4). Cizinci tak, byli schopni rozumět, co jim bylo kázáno. Apoštolové také byli schopni dělat zázraky, např. uzdravit chromého (Skutky 3,1). Při všech těchto zázracích tento „dar“ dokazoval Boží sílu a proto mnozí uvěřili, že Slovo, které kázali je od Boha (Skutky 4,4).

Dary Ducha svatého byly dány apoštolům, aby se začínající církev mohla zdokonalit a rozšířit. Čteme, že jen apoštolové byli schopni předat dar Ducha svatého vkládáním rukou jiným a nikdo jiný nemohl předat dar Ducha (Skutky 8,12-23). Historické záznamy nám říkají, že dary zmizely z církve, když pomohly vykonat to, k čemu byly určeny.

„Věřím ve svatou církev obecnou a společenství svatých“
Vyznání víry bylo napsáno mnoho let před zrodem Římské katolické církve – ke které církvi tedy se toto vztahuje? Můžeme vysvětlit tato slova?

Svatý – znamená oddělený, náležející nebo odevzdaný Bohu.
obecná – (katolická), universální, světová
církev – shromáždění lidí. V řeckém originálu „církev“ míní lidi všeobecně. A není tím rozhodně míněna budova – kostel (Skutky 19,32,39,41)

Jak apoštolové kázali dobrou zprávu (evangelium) o přicházejícím království Božím, tak rostlo shromáždění lidí po celém světě, těch, kteří byli povoláni Bohem. „...církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu ze všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista...“ (1.Korintským 1,2).

Takže církev je shromáždění lidí, kteří jsou povoláni ke svatosti (Římanům 1,7). A co tedy je společenství svatých? Řecké slovo použité v Novém zákon znamená, „spoluúčast“ nebo též „podílení se“ (Římanům 15,24, 2.Korintsým 9,13, 1.Jan 3,7). Tito Bohem pozvaní mají potřebu společenství s ostatními, stejného smýšlení z mnoha důvodů. Jedním z nejdůležitějších je pravidelné shromažďování při přijímání chleba a vína na upomínku oběti Pána Ježíše, která byla vykonána také pro ně.

 

„Odpuštění hříchů“
Hřích je akt neposlušnosti vůči Bohu. Bez odpuštění našich hříchů, nemůžeme dosáhnout života po smrti, protože „mzdou hříchu je smrt“ (Římanům 6,23). V 9.kapitole Židům verš 23 čteme: „...bez prolití krve není odpuštění“. Ve Starém zákon to mínilo krev zvířat, která byla obětována, ale „...krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit“ (Židům 10,4). Tyto oběti směřovaly k dokonalé oběti Božího Syna „Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky, a usedl po pravici Boží“ (Židům 10,12).

My můžeme dosáhnout odpuštění skrze Ježíšovu oběť', křtem. „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života“ (Římanům 6,3-4).

Křest v Novém zákoně vždy následuje po dosažení víry v evangelium.

Musíme věřit, že potřebujeme odpuštění hříchů, že toto odpuštění může přijít pouze skrze Kristovu oběť, že musíme změnit náš život a následovat Krista, pouze tehdy můžeme být pokřtěni úplným ponořením, do vody, na odpuštění hříchů.

 

„Věřím ve Vzkříšení těla“
Smrt je konec. Bůh řekl Adamovi: „Prach jsi a v prach se navrátíš“ (1.Mojž. 3,19). Bible hovoří někdy o smrti jako spánku. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, ty ulehneš ke svým otcům...“ (5.Mojžíšova 31,16). Mojžíšovi bylo řečeno, že bude spát se „svými otci“ s Abrahamem, Izákem a Jákobem...

Ve spánku jsme ve stavu bezvědomí, nevíme co se děje kolem nás, ztrácíme pojem času, ale z tohoto stavu se probouzíme. A tak mnozí budou vzkříšeni, spolu s Mojžíšem: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou, jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze“ Daniel 12v2. Stejně jako Ježíš, oni zemřeli, byli pochováni a vstanou znovu.

Pán Ježíš mluví o smrti také jako o pouhém spánku na příkladu Lazara (Jan 11,13). Povšimněte si pevné víry Marty „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den“ (Jan 11,24), Toto vzkříšení se uskuteční při Ježíšově návratu na zem „...ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve, potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu...“ (1.Tesalonickým 4,15-17).

Po vzkříšení mrtvých, bude soud. Ti, kteří budou milosrdenstvím Božím přijati, budou proměněni. „Pomíjitelné tělo, musí obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost“ (1.Korintským 15,53). „On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všechno si podmanit“ (Filipským 3,21).

„Věřím z život věčný“
Ježíš přijde zpět na zem a vytvoří Boží království, které bude navěky. Bude to království, kde všichni budou uznávat a dodržovat Boží zákony – bude zcela jiný svět než známe dnes. Změna si vyžádá čas, ale při dokončení, smrt nebude existovat.

„Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt“ (1.Korintsýkm 15,24-26). Pán Ježíš zruší vládu všech mocností, které nechtějí poslouchat. Pán Ježíš bude vládnout z Jeruzaléma „Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější“ (Micheáš 4,2-3). Důležitá změna nastane: „Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji“.

Nemoc bude věc minulosti „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (Izajáš 35,5-6).

Přichází čas, kdy všechno zlo světa bude potlačeno, všechny škody, které lidé napáchali budou napraveny, a přijde doba, kdy všichni, kteří budou žít, budou žít navždy.